První obavy nastaly, když jsme sledovali počasí poslední týden před speciálkou. Z nebe se na nás valily hromady sněhu, teploměry se nezastavovaly v propadu ani na deseti pod nulou, no hotový katastrofický scénář. Naštěstí se krátce před výstavou počasí umoudřilo, sněžit přestalo a příjemně nás překvapili i páni silničáři, kteří bravurně zvládali vzorně prohrnovat a sypat i vedlejší komunikace. Díky tomu jsme se nakonec v Branišovicích sešli všichni ve zdraví a pořádku, těšíce se na setkání s přáteli, se kterými jsme se mnohdy neviděli od jarní výroční členské schůze.

Po zaklecování králíků, kteří měli na jeden den nastláno více jak na některých našich vrcholných akcích na týden, se začalo s posuzováním, kterého se ujali, jako v roce 2009, přátelé Petr Sirotek a Vlastimil Šimek. Oba kolegové měli k ruce dostatek ochotných pomocníků z řad členů obou klubů. Díky této spolupráci členů klubu i posuzovatelů, kteří několik prvních králíků udělali společně k bližší shodě, probíhalo posuzování bez obtíží. Více o zhodnocení kvality předvedených králíků Vám uvede přítel Vlastik Šimek.

Po posouzení králíků jsme se přesunuli do připravené společenské místnosti k členské schůzi a vyhlášení výsledků. Nejprve bylo poděkováno příteli Vaškovi Helerovi, předsedovi pořádající organizace za to, že i přes krátký čas k přípravě areálu, zvládli domácí vše na jedničku a že jsme se u nich v Branišovicích mohli setkat. Následně nám přítel Heler představil starostu obce Branišovice, který oběma klubům a domácí ZO poděkoval za pořádání takovéto akce v jejich obci a předal klubům pamětní knihu o Branišovicích.

Následně si vzal slovo předseda klubu rhönských, přítel Mirek Kročil, a začalo vyhlašování samotných výsledků. U králíků rhönských vystavil nejlepší kolekci přítel M. Kročil. Čestnou cenu na kolekci stejné bodové hodnoty získal MCH Vanžura. Nejlepším samcem speciálky se mohl pyšnit M. Kročil, samicí Dana Caithamlová. U zakrslých beranů získali čestnou cenu chovatelé Antonín Chronc a Jaroslava Nováková. Mezi zakrslými patří mezi dlouhodobě nejúspěšnější chovatele Krista Hejralová. Také letos získala česnou cenu. Nejlepší kolekci Zrh však předvedla Dana Caithamlová a její sameček byl vůbec nejlepším králíkem s rhonskou kresbou s oceněním 96,0b.

U Ččp v letošním roce došlo k razantní změně v soutěžích. Vyhlášení memoriálů a to jak u kolekcí tak v soutěži šampionů a uvolnění označení klubového mistra pro celoroční soutěž značně změnilo všeobecný pohled na tyto soutěže, které se, doufám, do budoucna stanou oblíbenými a vyhledávanými mezi členy. Takže jak jsme to letos vlastně u Ččp měli? Memoriál Františka Provazníka na nejlepší kolekci v letošním prvním ročníku získal přítel RNDr. Libor Mikeš, Ph.D. z Benešova u Prahy na kolekci 376,0b. Pohár určený pro vítěze věnoval čestný předseda klubu přítel Stanislav Hejral.

Vítězkou prvního ročníku memoriálu Karla Vokurky se stala samice chovatele Františka Matouška z Náměště nad Oslavou, která dosáhla na 96,5b. V závěsu za ní skončila samička Josefa a Pavla Jelínkových s 96,0b. Obě samice vynikaly především v prvních dvou pozicích, kde bych předně zmínil výbornou záď, šířku těla v hrudní partii a utváření hlavy. Vítězná samička přidala navíc ještě podsadu barvy čerstvě padlého sněhu. Mírným negativem obou samiček pak byla volnější kůže na prsou, ale vzhledem k tomu, že obě již byly téměr rok staré, lze tuto mírnou vadu chovatelsky tolerovat. Po dvou speciálkách vlády samců v kategorii výborných se karta obrátila opět na stranu samic a to hned v dvojnásobné míře.

Samcům v letošním roce nevyšlo načasování kondice, nebyli hotoví v srsti a tím utrpěla i krycí barva a částečně snad i podsada. I přesto dosáhli na velmi pěkná ocenění a prohlídka expozice Ččp musela obdivovatele tohoto plemene zahřát i v tomto mrazivém počasí.

A ještě bych doplnil, že při příležitosti speciální výstavy byli za členy klubu Ččp přijati přátelé Bohuslav Štrejbar z Třeště a Josef a Pavel Jelínkovi z Hostěradic. Tím se opět o něco rozrostl až na současných 21 členů klub Ččp. Z tohoto počtu jsou dva čestní členové a dva mladí chovatelé, což je velmi příjemná zpráva pro naše národní plemeno. Ale jak vím, chovatelů věnujících se Ččp je u nás téměř k padesáti, takže doufám, že i počet členů našeho klubu s časem utěšeně poroste a pomůže zlepšování našeho národního pokladu, neb již teď evidujeme další přihlášky zájemců o členství v klubu.

Po vyhlášení výsledků, předání pohárů a čestných cen se část chovatelů rozjela ke svým domovům, ale většina i nadále zůstala v přátelském kolektivu a po chvíli jsme se přesunuli do nedalekých Suchohrdel, kde jsme se v tamní Sokolovně připojili k myslivecké leči. Zábava to byla zdařilá i díky živé hudbě, při které někteří členové, funcionáři klubu i posuzovatelé téměř protančili střevíce. To vše doplněné o velmi chutné myslivecké specialitky a tak se není co divit, že většina z nás odjížděla z místa konání půlkulatých speciálek klubů Rh a Ččp až v dopoledních hodinách následujícího dne.

Memoriál Františka Provazníka – kolekce

Memoriál Karla Vokurky - samice

Memoriál Karla Vokurky – samci

Celoroční soutěž o titul „Mistr klubu“

Nyní již zběžně k hodnocení exposice Klubu chovatelů českých černopesíkatých a poté rhonských, jež uvedl přítel Vlastimil Šimek.

Posouzení provedli př. Petr Sirotek a př. Vlastimil Šimek systémem A-B. V rámci hodnocení jsme se na jednom, dvou zvířatech ujednotili a jsem přesvědčen, že tak odchylky v hodnocení byly opravdu minimální. Zapisování se v mém případě ujal př. RNDr. L. Mikeš, Ph.D. a v nošení se střídalo více členů obou Klubů, čímž bych jim všem chtěl velmi poděkovat za výbornou spolupráci, protože asistovat celé dopoledne v minusových teplotách není nic jednoduchého, navíc, jestliže sem na jižní Moravu vážili někteří členové dlouhou a aktuálně i nebezpečnou cestu skrze zasněžené cesty. To jen potvrzuje velký zájem členů a jejich soudržnost.

Při hodnocení budu postupovat dle jednotlivých pozic našeho Vzorníku a uvedu ty nejdůležitější a nejčastější náležitosti, které se při hodnocení daných zvířat vyskytly.

• Exposice Klubu chovatelů Rh

Na tuto klubovou akci v roce 2010 bylo přihlášeno 87 ks tohoto plemene s kresbou, resp. rhÖnských barevných rázů. Celkově byla vystavena plemena rhÖnský (Rh), malý beran rhÖnský (MaBRh), zakrslý beran rhÖnský (ZBRh), zakrslý rhÖnský (ZRh), rex rhÖnský (RhRex) a zakrslý rex rhÖnský (ZRhRex). Nejvíce klecí tradičně obsazovali Rh, a to v počtu 94ks. V hmotnosti to byla zvířata poměrně vyrovnaná, nicméně několik málo jedinců mělo hmotnost již okolo 3,20kg – což samozřejmě je rozmezí na udělení plného počtu bodů, nicméně zde může být riziko budoucího přerůstání, což by již žádoucí, pochopitelně, nebylo. Obecně platným názorem je, že „hmotnostně klasické malé plemeno“, tj. třeba Rh se nejlépe presentuje v rozmezí přibližně 2,80-2,90kg. Většina zvířat zde i toto ideální hmotnostní rozmezí splňovala. Ve  tvaru byl místy problém s vystouplými kyčelními kostmi či mírným prošlapem hrudních končetin. Jako výstraha se jevila volnější kůže pod krkem u cca 3-4 samců. Zvířata vyrovnaná i ve tvaru se zde však najít dala také, což potvrzuje teorii, že taková zvířata existují. Typ zvířat byl většinou odpovídající kvality. Celkově samice dominovaly v tomto znaku nad většinou vystavených samců. Zvláště samice na začátku exposice vynikaly jak v utváření hlavy, tak zejména v širokém trupu, a to jak v hrudní, ta i v bederní a pánevní partii. Stálým nešvarem jsou však mírně rozkleslé či tenčí uši. V rámci rozkleslých uší je třeba brát vždy v potaz, že uši každého králíka jsou a budou vždy určitým způsobem rozkleslé – jedná se však o to, jak moc a o to, že alespoň „na stole“ při posuzování by je měl králík držet relativně u sebe. V kvalitě srsti se udělal výrazný pokrok. Pamatuji ještě zvířata před cca čtyřmi či pěti lety, která měla srst řidší a hlavně méně pružnou. Určitého pokroku se dosáhlo zejména v pružnosti. V kresbě se jednalo o různorodá zvířata, nicméně celkově většina z nich měla kresbu na velmi dobré úrovni. Většinou to však bylo tak, že králík s výbornou kresbou na trupu měl např. náběh na japanovité půlení hlavy, prsou nebo končetin (anebo naopak). Celkově však kresba trupu byla lepší. Co bych však vytknul, byla mírná rez v barvě krycího chlupu, kterou je třeba eliminovat, protože zvířeti jistě nesluší. V šesté pozici většinou nebylo nedostatků, stejně tak i v pozici poslední.

Malí berani vynikali zejména v typu a kresbě, avšak od pohled nejlepší králík musel být po důkladnější prohlídce, bohužel, neklasifikován. Zakrslí berani měli, bohužel, až na jedno nadprůměrné zvíře, potíže hlavně s tvarem (vystouplé hrboly kyčelních kostí) a typu (méně výrazná hlava, tenčí uši, šikmý závěs). Ono jedno nadprůměrné zvíře bylo naopak ukázkou, jak by měl ZBRh relativně vypadat. Zakrslí rhÖnští byli neucelenou skupinou – od zvířat s délkou uší na hranici tolerance až po velmi solidní zvířata s ušima opravdu požadované délky. U ZBRh a ZRh byli po jednom v plemeni vyloučeni králíci, kteří měli opravdu intensivně tmavou (siamskou) kresbu na nose a uších, což není přípustné. V rhÖnských rexech byl jeden opravdu kvalitní králík, další dva byli neklasifikováni nebo vyloučeni pro vady na zevních genitáliích. Jeden sameček zakrslého rexe rhÖnského byl se jevil relativně vyrovnaně ve všech pozicích a obdržel 94,0b.

• Exposice Klubu chovatelů Ččp

Do Branišovicích bylo nahlášeno 57 ks králíků tohoto našeho národního plemene. V rámci první pozice – hmotnosti se nemá smysl zastavovat, protože všichni králíci byli v požadovaném intervalu. Kladně kvituji, že drtivá většina dospělých zvířat měla hmotnost i v rozmezí cca 2,70 – 2,85kg. Pouze cca 5 jedinců vážilo okolo 2,40kg, a proto jim byla hmotnost upravena na plný počet bodů. V tvaru velmi kladně hodnotím utváření zádi. Drtivá většina králíků měla výbornou či velmi dobrou záď; vystouplé hrboly se vyskytovaly minimálně. U několika samic byl problém s volnější kůží na prsou, případně lalůčky, nicméně většinou to byly v podstatě již roční králice. Menší nedostatek jsem zaznamenal v mírných příšlapech hrudních končetin, ale na druhou stranu zde byli k vidění i takoví jedinci, kteří měli postoj výborný, a proto jsem je v tomto znaku vyzdvihl. Jeden králík byl vyloučen za jednostranně nesené pírko. V třetí pozici – typu se králíci potýkali většinou s tenčíma a mírně rozkleslýma ušima, ale naproti tomu většina králíků měla velmi dobrý až výborný tělesný rámec i širokou hlavu, takže komplexně v typu byla většinou srážka jen jeden, maximálně 1,5 bodu. Pouze asi pět samců mělo méně výrazný typ, jinak většina byla velmi dobrá. Čtvrtá pozice – srst byla „kamenem úrazu“ cca poloviny hodnocených zvířat. Ze specifických problémů se zde vyskytla část méně pružná srst, někdy však v kombinaci i s řidší srstí. Jako větší problém vidím tu neadekvátní hustotu, protože jsem přesvědčen, že pružnost je otázkou hlavně selekce a hustota se dá mírně ovlivnit jednak kvalitní výživou a jednak zimním termínem a právě na to, že byl již prosinec, tak by mohlo mít více zvířat srst již kvalitnější. V páté pozici – barvě krycího chlupu a pesíkování jsem zaznamenal oproti loňsku kladný posun. Celkově tmavých zvířat tam bylo již minimum a speciálka v Branišovicích ukázala, že se dá eliminovat i méně výrazné pesíkování na prsou a hrudních končetinách. Závoj většiny zvířat byl na požadované úrovni, jen opravdu menšina králíků jej měla neucelený. V poslední další čistě exteriérové pozici – barvě podsady jsem taktéž zaznamenal mírný pokrok. Loni mělo více zvířat podsadu výrazněji našedlou, v roce 2010 podobných zvířat již bylo podstatně méně. Pouze cca do pěti králíků obdrželo srážkou dvou či tří bodů za opravdu velmi špatnou barvu podsady. Mým osobním přáním je, aby se zejména v této pozici navázalo na pokračující zlepšování a postupně se vymýtila zvířata s podsadou barvy silnice, na čemž musí harmonicky spolupracovat nejen chovatelé, ale i kolegové posuzovatelé a chovatelští začátečníci. V sedmé pozici – péči a zdraví musím konstatovat velmi dobru připravenost i zdraví vystavených zvířat. Čtyři zvířata byla, bohužel, neklasifikována za neplatný formát tetování v LU, další jeden za zranění na pyscích ajeden králík vyloučen pro silnou deformaci u kořene ucha.

Celkově se mi exposice líbila a komplexně ji hodnotím kladně, protože, jak jsem již výše poznamenal, v jistých pozicích nastal posun dopředu v exteriéru zvířat. Poměrně vysoké ocenění letos obdržely zejména samice. Druhá nejlepší samice výstavy byla oceněna 96,0b. a nejlepší samici jsem po konsultaci s kolegou udělil 96,5b.. Obě dvě byly optimálními representantkami plemene a těší mě, že mohu udílet i takto vysoké ocenění na zcela adekvátní zvířata.