Šíření je možné mnoha cestami. Mláďata se nejčastěji nakazí od samice. Další možností je kontaminované krmivo, voda, přenos ošetřovatelem, chovatelskými pomůckami, od jedinců nabytých z nehygienických chovů, hnojení králičím trusem a následným zkrmováním zelené píce, zkrmováním zeleného krmiva kontaminovaného divokými králíky apod. Oocysty kokcidií mohou být pasivně přenášeny v trusu ptáků, myšovitých hlodavců a pravděpodobně i hmyzem. Rizikovými faktory pro vypuknutí klinické kokcidiozy jsou zejména náhlé změny krmiva, výkyvy teploty, zvýšená vlhkost prostředí, nedostatečné větrání a různé stresující (oslabující) faktory.
U králíků v trávicím traktu parazituje až 14 druhů kokcidií. Jednotlivé druhy jsou různě patogenní, při nákaze v chovu se většinou jedná o smíšené infekce více druhů. Na závažnosti onemocnění se podílí i další faktory, např. přidružené infekce E.coli. K nejtěžším projevům dochází u nakažení kokcidiemi, které prodělávají vývoj v hloubce střevní sliznice a vyvolávají těžké záněty až krvácení. Dochází k devastaci střevní sliznice, poruchám trávení a změna prostředí ve střevě umožní uplatnění bakteriální infekce. Tyto procesy, zvláště u mláďat vedou k vyčerpání organismu a úhynu. Kokcidiozou onemocní králící všech plemen a věkových kategorií. Nejvnímavější jsou odstávčata ve stáří 6-7 týdnů, ale onemocnět mohou již 3 týdenní mláďata.
K typickým příznakům kokcidiozy patří nechutenství, apatie, nadmutí a při akutním průběhu průjem, leckdy s krví. Králíci projevují bolestivost břicha, více pijí, sliní a lze pozorovat záněty spojivek (výtoky z očí). U dospělých králíků, díky určitému stupni odolnosti, se většinou klinicky onemocnění neprojevuje, ale v důsledku oslabení organismu může někdy docházet k úhynům i u dospělců. V případě jaterní formy kokcidiozy hynou i starší zvířata. Kokcidie lze prokázat parazitologickým vyšetřením trusu nebo při pitvě seškrabem ze sliznice střeva.
Léčba spočívá v podávání antikokcidik buď formou tekutého přípravku nebo vodorozpustného prášku podávaného do vody nebo v medikovaných krmných směsí. Přípravky do vody (Sulfakombin, ESB 3, Sulfadimidin, Baycox...) jsou vázané na veterinární recept a je nutné je podávat přesně dle návodu či doporučení veterinárního lékaře. Je nutné zajistit příjem dostatečného množství přípravku, proto šťavnatá krmiva se nahradí kvalitním senem. Medikované krmné směsi se většinou používají ve velkochovech a jejich použití v malochovu je zcela nevhodné. Medikovaná krmiva se nesmí kombinovat s jinou potravou, což se právě v malochovech zhusta dělá. Toto počínání pak vede k ztrátě účinnosti léků (rezistenci).