Dravčíci způsobují podráždění kůže, zejména podél zádi. U infikovaných jedinců dochází k výraznějšímu vypadávání srsti, mohou se objevit i olyselá ložiska. Na hlavě a hřbetě nacházíme zarudlé, holé plochy kůže se šupinami (tvorba lupů), objevuje se celotělová svědivost a někdy ztluštění kůže. Někteří postižení králíci nemusejí vykazovat žádné klinické příznaky.

Pro zachycení roztočů na srsti a kůži se používá průhledná lepící páska, kterou nabereme kožní šupiny a následně prohlížíme pod mikroskopem. Pro zvýšení záchytnosti parazitů je vhodné udělat hluboké kožní seškraby. Nález roztočů v trusu při flotačním vyšetření je dán olizováním srsti.

Léčba spočívá v podkožní aplikaci ivermektinu ve dvou až čtyřech dávkách co 14 dní. Lze také použít v týdenních intervalech zásyp či sprej s obsahem pyretrinů či karbarylu. Občas se používají i koupele s obsahem síry.

C.parasitivorax přetrvává ve vnějším prostředí déle než většina jiných roztočů. Proto je potřeba ošetřit i chovná zařízení, která mohou sloužit jako zdroj infekce. Lze použít insekticidní přípravky na bázi pyretroidů používané k likvidaci blech, je však potřeba delší a opakovaná expozice než u ostatních druhů zvířat. U králíků je nutné se vyvarovat použití fipronilu. Velmi opatrně je třeba postupovat u těžce nemocných a obézních králíků. Popsány jsou i případy úhynu. Příležitostně mohou tito roztoči postihnout i jiná zvířata a člověka.