Topinambury (Helianthus tuberosus) lidé znali a jako zeleninu využívali už odpradávna. Pocházejí ze Severní Ameriky a s oblibou je konzumovali Židé, proto se někdy prodávají i pod názvem "židovské" nebo "sladké" brambory. Rostlina příbuzná slunečnici poskytuje jedlé podzemní hlízy. Do Evropy přišli topinambury začátkem 17. století z Ameriky. Topinambur hlíznatý je trvalá rostlina dorůstající do výšky tří metrů. Na mohutném, někdy rozvětveném stonku s velkými celokrajnými listy rozkvétají na podzim žluté květy. Pěstuje se pro hlízy podobné bramborám, které však mají odlišnou nasládlou chuť. Podle ranosti se topinambur řadí mezi první jarní zeleniny, výborně může nahradit například ředkvičku. Hlízy je možné konzumovat celoročně, obsah živin a chuťových látek se ale během roku mění. Nejchutnější jsou pozdě na podzim a brzy na jaře, sklízejí se od listopadu do března. Existuje více odrůd topinamburu, jejich hlízy se odlišují obsahem některých látek, například inulinu, z čehož vyplývá jejich rozdílná chuť a barva.

Kdo chová králíky, jistě někdy potřeboval napínáky na kůže, pokud ovšem kůže nevyhazoval, což je škoda. Dnes je málo zpracovatelů kůží a výkupní ceny kolikrát nestojí ani za námahu natahovat kožku na napínák. Ale jak jsem si všiml, tak již pro nás králíkáře začalo svítat na lepší časy a konečně se začínají kožky vykupovat i za rozumnější cenu. Taktéž při obírání přebytečného tuku před činěním kůže je napínák nejvhoděnější. Pokud máte chuť si takové napínáky udělat, můžeme začít.

Vážení králikáři i jiní čtenáři,

Dobré seno, to je základ krmení po celou zimu. Zdá se, že o něm není co dodat, vždyť sušení i jeho skladování je všude stejné a není o tom co nového říct. Přesto mi dovolte podělit se o trochu neobvyklé řešení. Před časem jsme potřebovali opravit střechu a nastal problém co se senem, zde na půdě uskladněným. Jeden přítel nám nabídnul, že on seno skladuje ve velkoobjemových vacích, abych ho taky tak po dobu opravy uložil a pak se může třeba vrátit. Po pravdě jsem mu nedůvěřoval při představě, kolik by takových vaků muselo být a kde je vzít. Vaky jsme sehnali a seno do nich nadupali. Oprava střechy byla dokončena a mě se zalíbilo, že je na půdě pořádek, vaky srovnané a seno se odebírá z jednoho otevřeného postupně podle potřeby. Stalo se, že jeden vak při dešťové přeháňce během prací na střeše z boku trochu zvlhl. Myslil jsem, že trocha vody se odpaří a bude dobře. Při odebírání sena byla pod zvlhlou stěnou začernalá vrstva sena. Tu bylo potřeba při odebírání sena pečlivě odstraňovat, aby se nedostala ke králíkům.

Již dvakrát, asi po roce, se nám stala ta nepříjemnost, že uhynula králice a v hnízdě zůstalo plno hladových holátek. Po obakrát jim bylo přibližně deset dní. Právě se jim otvírala očka. Vzali jsme je tedy domů a zkoušeli nejrůznější triky, jak je nakrmit a udržet při životě. Zprvu jsme zkoušeli různá kapátka, kojenecké lahvičky pro panenky, injekční stříkačky, namáčení čumáčku do misky a co kdo poradil. Vše k ničemu. Mláďata se jen bránila nepřirozeným polohám a dál byla hladová. Až přišel nápad vzít mládě do jedné ruky, na druhou dlaň prohnutou jako do mističky nalít lžičkou trochu mléka (předehřáté neupravované kravské a v něm rozmíchané asi 20% smetany, jak jsme se kdesi dočetli). Mládě bylo v přirozené poloze, aby se nebránilo a k čumáčku se přiložilo toto mléko na dlani. Asi teplo ruky způsobilo, že mládě jakmile se mu čumáček omočil v mléku, po chvíli pochopilo a začalo s mlaskáním pít. Druhý asistent pomalu doléval na ruku mléko, až se přece trochu najedlo. Tak jedno po druhém, ale s úspěchem. Doporučují na kolena dát ručník, protože holátka ještě nemají zkušenosti a něco jde vedle.

Rozhodl jsem se pro stavbu druhé králíkárny v mém životě a to z důvodu nespokojenosti s první. Nevyhovovala mi snad ve všech okolnostech a tak jsem se, poučen pustil do stavby druhé. Vedle domu máme takovou kůlnu, kde dřív byli králíci ve dvou kotcích a také slípky. Ty už tam dlouho nebyly tak jako králíci. S chovem jsem začal před více než rokem a to jsem v té kůlně, která byla ještě rozdělená do dvou polovin postavil dva kotce, ale jak se později ukázalo, taky špatně, takže by se dalo říci, že tohle je má třetí králíkárna v pořadí. V druhé polovině kůlny bylo staré haranpádí a nářadí. "Staré" kotce jsem rozšrouboval, protože jsem je naštěstí spojoval vruty. Vystěhoval jsem vše a začal bourat, malé okénko jsem nahradil větším oknem, shnilé fošny jsem nahradil "zdravými". Zatím jsem nic nevyhazoval, protože jsem se rozhodl, že králíkárnu postavím z toho, co mám doma abych se zbavil starších desek a trámků. Každý nemá zbytečné peníze na nákup dřeva, ale má třeba doma nějaký materiál.