Po této první zvládnuté fázi přišla druhá – pití z misky. A zase jsme vyzkoušeli různé nádobí, ale nejlépe se osvědčila polystyrénová miska, co se na ní kupuje porcované maso. Mláďata asi nepřijímají studené mléko a tato miska jim byla sympatická. Na igelit jsme dali tuto misku, nalili trošičku mléka a králíčky postavili kolem misky předními pacičkami do mléka a trošičkou násilí přitlačili čumáček k jídlu. Mládě nejdříve ucuklo, olízlo se a už hledalo a po několika přitlačeních bylo vyhráno. Už našli, že mlska je až na zemi. Bryndání bylo dost, ale bříška plná až naducaná. Četnost krmení si určovali sami, jakmile v krabici začal lomoz, šlo se jíst. A než se najedli, obsluha zajistila sanitární práce, nikdo by nevěřil, kolik je v tak tučném mléce vody.
Jedna zajímavost. Mléko dostávali na bílé polystyrénové misce a jednou jim manželka nalila mléko na misku žluté barvy a oni si mléka ani nevšimli ač je k ní naskládala a hned běželi k té bílé misce, která ležela opodál a nic v ní nebylo.
Po několika dnech jsme zjistili, že králíčci už okusují drobná stebélka sena v jejich dočasném domově v krabici. Taky jsme jim velmi záhy předkládali králičí granulky s léčivem. Bylo zajímavé, že jakmile se je naučili přijímat, okamžitě přestali pít mléko a už si ho ani nevšimli. Hned přešli na pití vody a to byla chvíle, kdy už jsme toho měli dost a přendali je do králikárny. Rostli dobře beze ztráty, v ničem nezůstali pozadu a jak se sluší, ve čtyřech měsících se opět vrátili do kuchyně, aby poděkovali za péči, které se jim dostalo když byli malí.

autor Stanislav Tomšíček