Příští rok při senoseči jsem tedy přemýšlel, jak toto čerstvé seno uložit, aby správně vyschlo a v pytli se ho třeba nechytila plíseň. Vyzkoušeli jsme, že je vhodné po řádném usušení celé sušáky vzít a přenést asi na tři týdny pod přístřešek. (Tříhranný sušák naložený senem snadno a spolehlivě přenesou tři osoby, kdy každá musí vzít do obou rukou obě překřížené vodorovné tyče na rohu spodku sušáku a zabránit tak jejich sklouznutí, aby se tyče nerozjely a sušáky se nezhroutily.) Jestliže je jisté počasí, můžou sušáky zůstat venku, ale je vhodné je překrýt třeba dostatečně velkým igelitem přivázaným k nohám sušáků, ale ten musíme několikrát sundávat a vracet a pak už za suchého počasí je možno seno našlapat do těchto vaků. Za tu dobu seno vyzraje a vyrovná se ve vlhkosti. Říkáme, že se vypáří. Jestliže je příliš suchý a horký vzduch, seno se nadměrně vysuší a láme, šlapání odložíme na podvečer, protože by se seno rozdrtilo na malé drobky a ty propadnou jeslemi, králíci je ušlapou a znehodnotí. Vypářené seno při zlomení nepraská, ale jen se ohne do ostrého úhlu.
Při šlapání se nám osvědčil tento způsob. Seno, jestliže bylo ještě znova rozhozené, shrabu na rulíky, rozložím a postavím k němu na zahradě vysoký dvoják žebřík a těsně vedle něj na boku rozprostřu vak, dám do něj několik náručí sena a vlezu taky do vaku. Zatímco sešlapávám seno a je potřeba už od spodu zvláště dobře vyšlapat rohy a okraje vaku, pomocník mi stále do vaku pod nohy hází malé náručky sena, až je vak plný. Zdůrazňují malé náručky sena, protože při jeho vyndávání se zase vytahují přibližně stejné slisované kusy a jestliže byly příliš velké vkládány, pak se i těžko vyndávají. Při šlapání se přidržuji žebříku, abych nespadl na zem. Při plnění nad polovinou vaku je nutné, aby jeho stabilitu ještě přidržoval další pomocník, vak se totiž stává dost vratký. Po jeho naplnění sejdeme na zem po žebříku. Naplněný vak zavážeme a je hotovo. Do většího vaku se vejde seno z celého sušáku, to je asi jeden metrák sena.
Další manipulace už je jednoduchá. Vak překlopíme na ruční dvoukolový vozík nebo na přívěsný vozík za osobní automobil. Přeprava je snadná, seno nikde nevlaje a nepadá. Trochu komplikace nastává, jak takový vak dostat na půdu. Zde už musíme použít nějaký vrátek. Já mám jen ruční převodovou kladku, ale je natolik silná, že snadno vaky vytáhnu nad úroveň podlahy půdy. Osvědčilo se mně vak před zvedáním obepnout řetízkem od shora pod dno a druhou stranou zas nahoru, řetěz nahoře dost utáhnout a zajistit proti rozepnutí a zaháknout na lanko vrátku, aby se vak mohl vytáhnout co nejvýše. Když je vak vytažený dostatečně vysoko, podložím ho přes otvor ve stropě silnými prkny, spustím vak na ně a odvážu řetízek. Pak už stačí vak převrátit na bok a odkutálet na místo uskladnění.
Tento systém odstraňuje nepříjemné nakládání volně loženého sena na vozík, převoz a znova podávání vidlemi na půdu, odebírání ve vikýři na půdě a přenášení na konečné místo. Při těchto několikanásobných manipulacích se seno stále drobí a je do široka roztroušené, takže všude se musí opětovně shrabovat. Při manipulaci s vaky je čisto. Při dodržení těchto zásad je kvalita krmiva velmi dobrá a trvalá.
autor Stanislav Tomšíček
