Enterokolitida králíků

19.06.2015 18:39

Enterokolitida, jež svůj název získala až v roce 1997, je obecný název používaný pro průjmová onemocnění infekčního i neinfekčního původu. Postihuje zejména mladé králíky v období odstavu často v letních měsících (duben-květen). Z infekčních patogenů se na onemocnění podílí bakterie (E.coli, Clostridie, koliformní bakterie), viry (rotaviry, cirkoviry, i když konkrétní virus doposud nebyl identifikován) a paraziti (kokcidie, giardie). Z neinfekčních faktorů jistě patří za zmínku nevhodné nekvalitní krmivo, nevhodná skladba krmné dávky, nedostatečná hygiena, nedostatečná pasivní imunita získaná z mateřského mléka, stres a jiné faktory vnějšího prostředí ovlivňující život králíka. Jedná se tedy o komplexní, multifaktorální onemocnění, které lze svou rozmanitostí přirovnat k nakažlivé rýmě králíků.

Zdravá střevní mikroflóra obsahuje minimální množství bakterií E.coli a Clostridií, které se při jakémkoli oslabení organismu (stres, změna pH, nevhodná strava) několikanásobně množí a může dojít až k celkové otravě organismu.

Mladý králík má sníženou schopnost trávit škrob, nadměrné množství škrobu v krmné dávce způsobuje poruchy trávení. Dostatek stravitelné vlákniny (hemicelulóza, pektiny) udržuje příznivé pH (5,8-6) ve střevech, které potlačuje namnožení patogenů. Nestravitelná vláknina (celulóza, lignin) pak podporuje mechanickou funkci trávicího traktu králíků. Proto je nutné i pet králíkům podávat hrubší seno či větvičky ovocných stromů (jabloň, hrušeň), které zároveň poslouží i jako ohryz.

V období odstavu je nutno dávat velký pozor na obiloviny, které obsahují velký podíl škrobu (ječmen, pšenice, kukuřice). Škrob je živným substrátem pro patogenní mikroflóru. Energie využitelná ze škrobu je příliš nízká, pro metabolismus nedostatečná, z čehož se následně vyvíjí těžké postižení střev projevující se navenek zácpou či průjmem. Klinické příznaky jsou vysoce variabilní. Rozvíjí se výrazná plynatost střev, bolestivost břicha i na pouhý pohmat, neochota k příjmu potravy a pití, následná ztráta hmotnosti a dehydratace.

Zvíře, které přežije prvotní onemocnění, již zpravidla neonemocní znovu, hovoří se o vytvoření určité imunity po prodělání enterokolitidy. Z ohledu terapie je nejdůležitější brzké rozeznání klinických příznaků a návštěva veterináře specialisty. Podávají se probiotika, celkově antibiotika (na pokrytí sekundární infekce), doporučuje se okyselování vody (např. octem) a odstranění vnějších nepříznivých vlivů (stres, ekosystém). Lze provádět i vakcinace (nutnost výroby autovakcíny).

V poslední fázi onemocnění je prognóza velmi opatrná až nepříznivá. Od rozeznání prvotních klinických příznaků se onemocnění rozvíjí velmi rychle a často majitelé přijdou k veterináři již ve velmi špatném zdravotním stavu, kdy je příliš malá šance na terapeutický úspěch. Vhodná a kvalitní výživa tvoří alfu i omegu v prevenci veškerých onemocnění, zvláště onemocnění gastrointestinálního traktu.

Bohužel mnoho otázek ohledně enterokolitidy zůstává nadále nezodpovězeno a je stále velkým rizikem pro chov králíků (úmrtnost dosahuje 30-80%).

autor MVDr. Martina Kolářová