Jak jsem pěstoval amarant 1. díl

19.06.2015 19:20

Chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti s pěstování amarantu. Proč právě o rostlině, o které skoro nikdo neví? Protože by se měla propagovat pro její skvělé výživné vlastnosti. Amarant rychle roste a dá se normálně pěstovat i u nás. I já se o to pokusil a mnoho zakusil. Mnoho pramenů uvádí, že se sice dá u nás pěstovat, ale s malým výnosem, je potřeba speciálních kombajnů, jedni tvrdí hodně hnojit, jiní pravý opak. Také se uvádí naše krátké léto a s ním spojené nedozrání. Spíše to byly úvahy, rozvahy, bakalářské práce, ale nikde jsem se však nedočetl, jaké jsou zkušenosti. A jak se má amarant pěstovat.

Trochu historie

Jde o rostlinu mnoho let opomíjenou a známou víc jak 5000 let, někde se uvádí 8000 let, pěstovanou starými May, Inky či Aztéky. Bohužel tato rostlina upadla do zapomnění po vpádu Španělů, kteří ji považovali za zlo. Indiáni ji využívali jak k jídlu k barvení i rituálům. Právě tyto oslavné rituály svatého zrna se Španělům nelíbily, protože v Mayském jazyce znamená amarant věčný či nesmrtelný.

Amarant užitečný i zdobný

Z jedné rostliny lze získat až 40 kg hmoty, přičemž metlička se semeny váží okolo jednoho kilogramu. Sklizeň zelené hmoty z hektaru dosahuje až 100 tun či 2,5 tuny zrna. Co ale především - podle vědců má amarant tak vhodné složení pro výživu důležitých látek, jako žádná ze současných obilovin. Semena a listy mají obsahovat 16 až 18 % procent bílkovin. Lyzinu je zde až 3,5 x víc než v pšenici. Svými dietetickými vlastnostmi má amarant předčít i sóju.

Amarantová semena

Semena amarantu jsou skvělým zdrojem minerálních látek a vitamínů. Kromě velkého množství hořčíku, vápníku a draslíku obsahují i železo. Dále semena vynikají především vitamínem B2 - riboflavinem a antioxidantem vitamínem E. Semena navíc neobsahují lepek, takže se využívají k výrobě mouky vhodné pro bezlepkovou dietu. Semena jsou velké jako makové zrno, oříškově hnědé, avšak je to jedno z nejtěžších zrn.

Lidem i zvířatům

Což je také důvod, proč amarantu na polích i v zahrádkách přibývá. V některých zemích už prodávají obilí, máslo, škrob, bonbony a řadu dalších potravin, jejichž je základem. Leckde předpokládají, že jim pomůže vyřešit bílkovinný problém. Jeho další výhodou je univerzálnost. Hodí se jak pro přímou lidskou výživu, tak pro zkrmování hospodářskými zvířaty. Z mladých listů si můžete připravit salát nebo špenát, drobná semínka chutnající po ořechách se dají konzumovat rovnou, nebo z nich nameleme mouku, lze je upražit podobně jako kukuřici.

Pro krásu i užitek

V přírodě je rostlin tohoto rodu na 60 druhů. Jeden z nich je známý také našim zahrádkářům jako výrazná letnička a v prodejnách ji najdeme pod latinským názvem Amaranthus caudatus. Rostlina pro hospodářské účely je amarant metličkový - Amaranthus paniculatus. Je stejně hezký, ale mnohem vyšší (dorůstá do dvou metrů), výnosnější. I když jde o bylinu teplomilnou (optimální teplota je 20 až 30 stupňů), dá se pěstovat i v našich podmínkách, i když s menšími výnosy.

Pro zahrádku i pole

Amarant je na půdu nenáročný, nemá rád jen půdy kyselé. Snáší i sucho, na vláhu však výrazně reaguje množstvím hmoty. Vzhledem k velké výnosnosti potřebuje dostatek živin. Můžeme použít kompost, případně přímo čerstvý hnůj. Použít se dají i běžná průmyslová hnojiva. Amarant sejeme nejdříve koncem dubna, začátkem května. Vzhledem k tomu, jak jsou semena drobounká, je mícháme s říčním pískem v poměru 1:15. Na začátku ji chráníme před plevelem. Potom už s ní příliš starosti nemáme. V době zralosti semen řežeme metličky ručně, potom je před vymlácením necháme asi týden odpočinout. Na siláž nebo zelené krmení sklízíme podobně jako kukuřici.

Jak jsem k Amarantu přišel

Jednoho dne, koncem zimy roku 2011 jsem brouzdal internetem a hledal, další rady. Narazil jsem na morčata, které byly krmené amarantem jihoamerickým indiány. Samozřejmě s ním krmili lamy, sami ho jedli a stvoly používali ke stlaní. Mladé listy používali jako salát, starší listy ke krmení. Když může jíst amarant člověk, lamy a další hospodářské zvířata, proč by to nemohli žrát i králíci. Bylo rozhodnuto. Jenže sehnat u nás semeno amarantu bylo, jako hledat jehlu v kupce sena a zkušenosti s pěstováním nikdo neměl, snad jedna firma, která se pěstováním amarantu zabývá a vyrábí z nich produkty. Firmu jsem kontaktoval. Bohužel mi sdělili, že to je považováno za výrobní tajemství. Takže nezbývalo než si opatřit semeno jinde. Naštěstí se mi podařilo kontaktovat přímo našeho největšího prodejce semen (firmu nemohu napsat, kvůli reklamě). Amarant sice prodávali v klasickém balení, ale nikoliv ten, co jsem potřeboval, jen okrasný. Nabídli se mi, že mi ale naváží a pošlou kolik budu chtít potravinářského amarantu, který budou právě distribuovat do sítě, jako novinku. Potřeboval jsem na mé pokusné políčko jen polévkovou lžíci, což mi nemohli navážit (nechápu, když ostatní semena váží a balí na gramy). Byli schopní navážit jen 0,3 kg. Takové množství jsem nepotřeboval (chtěli asi na mně vydělat), ale co jsem měl dělat. S poštovným a balným to dělalo 800 Kč! Málem mě z toho trefilo.

Jak tedy amarant pěstovat?  

Jelikož mi přišly jen amarantové semínka, bez návodu, kdy a jak sít, sklízet, atd., začal jsem hledat návody. Nikde nic, jen jisté práce, zmiňované výše a ještě rozporuplné. Požádal jsem tedy prodejce, kde jsem semeno zakoupil o radu a jaký druh amarantu vlastně mám. Odpověď strohá, sázet do sponu 25x25cm, výsev od poloviny dubna. Toť vše. Asi taky neměli moc zkušeností.

První setí

Pokusné políčko jsem povláčil a odstranil plevel. Potíž nastala, jak osivo dostat do půdy do sponu 25x25cm. Nezbývalo nic jiného než použít strojek na setí na mrkve, celeru atd., kde se mi již osvědčil. Udělal jsem si řádky 25 cm od sebe a sel (nepoužil jsem číční písek, nebylo třeba), aniž bych věděl co, později jsem si našel na internetu, že mám zřejmě odrůdu Amaranthus paniculatus, zmiňovaný výše.

Čtrnáct dnů se nic na pokusném políčku nedělo. Plevel se začal činit a rodina pomaloučku vysmívat. Až začátkem třetího týdne se něco objevilo. Možná to bylo i tím, že nepršelo. Z dálky a při troše fantazie se začal amarant řádkovat. Nevěděl jsem, zda jde o amarant nebo plevel. Nikdy jsem první lístky amarantu neviděl a taktéž na internetu nějaké fotky nebyly. Pak zapršelo a stal se zázrak přírody. Každým dnem amarant rostl a rostl. Doslova rostl před očima, jako by doháněl co zaspal. Čtvrtý týden od výsevu už amarant dosahoval 10 – 15 cm! Jen připomenu, že je to jen za 14 dnů! Takže jsem honem šel okopávat. Přetrhával jsem jednotlivé rostliny na 25 cm od sebe, ty jsem pak házel na kompost, jak jsem byl tehdy bláhový, protože amarant jsem zasadil jen kvůli semenu.

 

Za další týden jsem chtěl amarant okopat znovu, bohužel pršelo, tak jsem se k němu nedostal. Pak už to nemělo cenu, amarant mi byl až po pás a plevel už neměl šanci. Sem tam jsem nějakou zapomenutou rostlinu vytrhl, protože byla zastíněna ostatními a nebylo by z ní nic. Jelikož byl špatný rok a více pršelo, nemohl jsem sekat trávu na krmivo, seno ubývalo a další bylo v nedohlednu (musel jsem seno koupit), tu mi přišel amarant vhod. Králíkům sice moc nechutnal, ale co měli dělat, když jiné zelené nebylo. Po jedné bouřce amarant na návětrné straně polehal na zem. Chtěl jsem ho vytrhat, ale měl jsem jinou práci, takže jsem ho nechal tak, na později. Tohle se mi vyplatilo. Polehlý amarant jako by se nařízkoval a začal obrážet jako nové rostliny a pnul se ke slunci. Přihrnul jsem na obnažené kořeny hlínu a on se mi odvděčil rychlým růstem. V deštivém létě jsem začal slehlý amarant seřezávat zahradnickými nůžkami, jinak to ani nejde. I mokrý jsem dával králíkům a bylo vidět, že když nedostanou trávu, amarant králíkům chutnal. Do rána byl pryč s ním i seno, které jsem jim nestačil dávat. S amarantem dostávali větší apetit. Nedočkavě jsem vyhlížel, kdy amarant bude mít květ a následně semena. Jenže amarant stále rostl a rostl. Těsně před květem dosahoval výšku v průměru 1,6 m a někde i skoro dva metry! Čím byl vyšší, tím stonek byl mohutnější. U země měl 3-5 cm! Konečně jsem se dočkal květu. Měl jsem obavy, že nerozkvete a nebude žádná úroda, ale mile mne překvapil. Vše poctivě doháněl svým rychlým růstem. Než jsem se nadál, objevili se náznaky květů, pak najednou dlouhé šištice a nakonec zrno. Nyní jsem začal řešit několik problémů naráz. Zrno dozrávalo na jednom stonku nejednotně, druhý problém, jak dostanu kombajn na pole, a kde ho seženu.

Sklizeň

V návodech bylo napsáno, že se nesmí amarant sklízet, když je sklovitý a musí se okamžitě vysušit. Žádný kombajn ke mně nechtěl přijet, když uviděl kombajnér silné stvoly. Nakonec jsem to vyřešil šalamounsky. Ostříhal jsem šištice, naházel na přívěsný vozík a dovezl na pole, kde jsem se domluvil předem s agronomem. O amarantu slyšel a sám byl zvědav, jak dopadne sklizeň.

Kombajn sklízel boby, přijel na okraj pole a řidič kombajnu nastavil síta na mák, tak jak jsem se v návodech dočetl. Naházeli jsme šištice do kombajnu a čekali, jak sklizeň dopadne. Dopadl jsem jako sedláci u Chlumce. Moderní kombajn, přeplněný elektronikou nedovedl zcela zrno vymlátit. Také to bylo tím, že zrno bylo nestejně vyzrálé, vlastně mokré. Takže z bunkru nevyšlo nic. Kombajnista proto objel kousek pole z boby a pak vytlačil do vlečky traktoru směs bobů a amarantu. Byly z toho čtyři pytle. Bohužel nové kombajny nemají už přístupný otvor pro čištění sít, takže co zbylo pod šnekem zůstalo v kombajnu. Amarant mi opět přidal starosti, jak oddělit boby, což se mi pomocí hrubého síta podařilo. Jenže v amarantu bylo plno plev z bodláčí, které rostlo v bobech. To se mi bohužel už nepodařilo oddělit. Na slunci jsem amarant i s plevy usušil a dal do bečky s víkem. Zralý amarant je jemně žlutý až hnědý. Ovšem při sušení na slunci i ten sklovitý dostane tuto barvu. Takže sklizeň se moc nepodařila. Spíše to bylo fiasko! Z políčka o výměře 26,40 mbych měl mít výnos 22,5 kg (stejná výtěžnost by měla být u pšenice). Já měl výtěžnost 7,55 kg i s plevami! Byl jsem zklamán, ale ještě z jsem zachránil, nějaké šištice, které jsme nesbírali, protože rostly jednotlivě na stoncích nebo se nám zdály příliš zelené. Nabíral jsem ještě 1,6 kg čistého zrna a nálada se mi zlepšila.

Oholené stonky jsem zahradnickými nůžkami nastříhal na cca 30 cm a uskladnil na půdě do hráně, jako dřevo. Něco málo jsem naházel na trámy. V hráni amarant jen trochu oschnul, pak přišly mrazy a amarant byl jako v lednici. Králíkům jsem stonky podélně rozřezával na tenčí kousky. Celý mi ho nechtěli žrát. Od února, kdy se hodně oteplilo, uskladněné stonky oslizly a uvnitř středová dužnina změkla. Měl jsem strach králíkům takový „zkažený“ amarant dávat. Ovšem pokusné skupince amarant chutnal, tak jsem jej dával všem (ve větších průměrech stvolů si totiž myši vykousaly středovou dužninu a asi jim náramně chutnal, proto jsem neměl strach).

Zkrmil jsem i amarant, který se na trámech zcela usušil jako seno. Ten jsem s obtížemi také podélně rozřezával a králíkům taky chutnal. Suché amarantové stvoly byly posety bílými krystalky, když jsem je olízl byly jemně slané. Možná proto jim tak amarant chutnal a přestali mi králíkárnu i dřevěné korýtka ohryzávat. S amarantem jsem přikrmoval až do prvních pampelišek.

Všiml jsem si pak několika věcí:

1.Po amarantu začali králíci mohutnět, přibírali na svalovině

2.Rychlejší růst do jateční velikosti, za cca 4 měsíce (zmínka zde: www.vuzv.cz/sites/Herzig%20Amarant(2).pdf )

3.Větší počet mladých ve vrhu, průměrně o dva kusy

4.Léčivé účinky. Kalifornské samici občas hnisalo oko. Nevím z čehoproč. Občas zabral Opthal, jindy Vizine, ale nemoc    se stále vracela. Po krmení amrantem nemoc zmizela. Taktéž samci, když se porvali, různé tržné rány se rychleji zacelili,    aniž bych použil       dezinfekční prostředek.

5.Ústup kokcidiózy až její vymizení. Nyní kokcidiózu nikde nemám.

6.Játra králíků hladká bez uzlíku, tmavá, žluč malá. Střeva tuhší, nejsou jako z másla

7.Vitalita králíků

8.Možné krmení i mokrým amarantem, jak listy, tak stonky

9.Možnost skladovat i stvoly po sklizni, jak na sucho, tak na mokro (silážováním – nezkoušel jsem)

10.Králíci neokusují králíkárnu ani dřevěné korýtka

11.Na pekáči je už králík pořádně vidět a je chutnější

12.Ječmen (zrno) jsem zcela vypustil a krmil amarantem

13.Se suchým „senem“ amarantem jsem již takové výsledky v přírůstku váhy nedosáhl

14.Na poměrně malém kousku půdy lze vypěstovat obrovské množství zelené hmoty

15.Starší králíci nechtějí moc amaranrt přijímat, jak zrno, tak zelené

16.Mladí, kteří jsou zvyklí žrát amarant od počátku nemají s amarantem problém

Perlička před závěrem

Vídeňská samice se mi v lednu zbláznila, když bylo to velké teplo. Od krku až po ocas si vyškubala chlupy. Nebylo jí pro chlupy v kotci ani vidět. Tak jsem ji dal k samci a má 10 krásných králíčků. To je její třetí vrh u mne. Kupoval jsem ji od majitele, u kterého měla dva vrhy. Jeden, ten první rozházela, a druhý taky, přežili jen dva. Kupoval jsem jí za jateční cenu 200 kč. U mne v prvním vrhu 6, pak jsem začal experimentovat s amarantem a měla 8 a letos v únoru se mi narodilo 10 krásných králíčků. U všech samic jsem pozoroval takovou bujarejší říji. Dokonce Kal samice které vždy v říji vyroste vole, tak ho měla tak 3x větší a založila si dvě hnízda - falešná říje. Ta mívá - střídá to, 6 mladých a druhý vrh 9 mladých a to bylo pravidelně, ani jednou nebylo více ani méně. A to jí mám letos v dubnu 3 rokem. Letos - cca před třemi týdny narození - 10ks, ale tak ošklivých. Samec stříbrňák. Oni z toho vyrostou a pak jsou krásně černí se stříbrným žíháním. No holky mi bláznily jak pominuté, co 14 dnů jsem připouštěl, což jsem chtěl dodržet, protože mít v jeden den nějakých 40 - 50 mladých to by bylo nad hlavu.

Závěrem:

Králíci z počátku zelený amarant nechtěli moc přijímat. Tráva byla přednější. Ale jakmile nedostali trávu, jen amarant a seno v deštivém počasí, rychle si na něj zvykli a konzumovali jak trávu, tak i amarant. Taktéž zrno jim „nešmakovalo“, ale když nedostali ječmen (celý), který jsem zcela vypustil a dostávali jej jen ve formě míchanice (ječmenný šrot s brambory, vyšťouchané do suché směsi se solí), amarantové zrno taky sežrali.  Hlavně byl problém u starších samic, které je odmítaly (ty dostávali granule a nerady se s nimi loučili), zato mladí jej milovali. Jelikož jsem měl málo amarantového zrna, dával jsem jej jen mladým králíkům, z kterých jsem chtěl nechat samici pro pokračování rodu. Po celou zimu jsem nepodával žádné granule, jen z počátku, abych je dokrmil a to jen samicím a samci. Nyní jsem bez granulí a za chvíli i bez amarantu i jeho zrna. Ještě bych chtěl podotknout, že kokcidióza možná nevymizela jen po „zázračném“ amarantu, ale místo octu do vody jsem občas přidával vodu, co je nad vyhašeným vápnem v bečce, cca 0,5 L na 10 L vody. Ze začátku jsem jim dával tuto vodu hned po vykydání hnoje a to pravidelně každou sobotu. Ale nějak jsem časem na to zapomínal, takže když jsem si jednou za měsíc na to vzpomněl, hned jsem jim vápenitou vodu dal. Polehaný amarant nevytrhávejte, pokud vám nějak nevadí. Ba naopak, ještě více ho položte na zem a přihrňte ke kořenům více hlíny a část stonku za kořenem. Zanedlouho rostlina obrazí novými výhonky, kterými můžete krmit . Amarantové zrno jsem i ochutnal. Ještě, než jsem ho vysel, koupil jsem si ve zdravé výživě půl kila a dle přiloženého receptu jsem jej několikrát propláchl a uvařil. Nedal se jíst, byl cítit tak hrozně kukuřicí, že to odradilo i celou rodinu od zdravé výživy. To jste měli vidět ty tváře. Po své sklizni jsem opět dostal nápad uvařit amarantové zrno. Rodina předem odmítla konzumaci. Ovšem výsledek byl o 100% lepší, ba vynikající a to jsem amarant opral a uvařil podle stejného receptu! Holt vlastní je vlastní. Nyní už amarant nemám, spotřebovali jsme ho jako přílohu (místo rýže) a i vánočka se povedla. Sice to jen vánočku připomínalo, protože zrno bylo umleté na kávovém strojku, takže dost na hrubo a vánočka se rozplácla. Taktéž jsem vyzkoušel i salát (listový salát se sladkokyselou zálivkou a špekem) z amarantových listí, jak se všude píše, ale nějak nám nechutnal. Připomínalo mi to spíše, jako bych jedl trávu. Ale když ho použijete jako špenátový list do masových závitků, nic tím nezkazíte a úplně s ním špenát nahradíte.

 Přeji příjemnou zábavu, zážitky a chutě s amarantem.

 autor Marcel Šuška