Způsoby ustájení

19.06.2015 15:36

Nyní si povíme něco o způsobech ustájení králíků. Jestliže se zaměříme pouze na drobnochovy králíků a nebudeme brát v potaz velkochovy, kde jsou králíci ustájeni v klecích, můžeme rozdělit chovatele do několika skupin podle toho, v čem králíky drží.

Možností je hned několik!

  • a) vnitřní králíkárna,
  • b) venkovní králíkárna,
  • c) králičinec,
  • d) výběh.

Vnitřní králíkárnou se rozumí zařízení (komplex kotců) nalézající se v uzavřeném objektu, který nemá žádný negativní vliv na zdraví ušáků. Takovýmto objektem může být např. starý chlév, stodola, kůlna, zahradní domek a další, ale musí splňovat kritéria popsaná v předešlém článku (musí být suchá, větraná, atd.).

Takovýto způsob chovu oceníte zejména při pozdních příjezdech, kdy si můžete do objektu zavést světlo. To využijete i v zimě, kdy zvířatům prodloužíme světelný den a tudíž budou ochotnější k páření (více v kapitole o rozmnožování). Nesmíme zapomenout ani na možnost zavedení automatického napájení do každého kotce pomocí hadičkových napáječek, které v zimě v uzavřených objektech nezamrznou. V neposlední řadě máme uvnitř vše po ruce, jak krmení, tak i ostatní pomůcky.

Leč musíme počítat s vyššími nároky na plochu (objekt se může využít jinak) a určitě i s nemalou investicí do úpravy prostoru.

Venkovní králíkárna je opravdová klasika! V minulosti bylo pravidlem, že každý na vesnici měl na dvorku postavenou králíkárnu. Pokud to ještě pamatujete, určitě si vzpomenete i na to, že takové stavby byly orientované průčelím na východ nebo jihovýchod a to z prostého důvodu. Tento směr je pro králíky, co se povětrnostních vlivů týče, přímo ideální. Určitě si pamatujete na předešlý článek, kde jsme si řekli, že králík se špatně vyrovnává s větrem, teplem, méně již se zimou. Ze severu fouká studený vítr, naopak z jižní a západní strany na králíky v létě praží slunce, což je ještě horší. Proto doporučuji králíkárnu orientovat tak, jak je zvykem, kdy z rána jdou do kotce sluneční paprsky a v poledne již nikoliv. Může se ovšem stát, že nemáme prostor na to, abychom objekt takto situovali. Proto volíme vhodný způsob zabezpečení – výsadbu zeleně, přístřešek, postavení čelem k domu, apod.

Celoroční vystavení králíků negativním povětrnostním vlivům a minimální nároky na prostor. To jsou dvě nejdůležitější výhody. První docílíme lepší otužilosti králíků, čímž upevňujeme jejich zdraví, kondici a vitalitu. Takovýto králík se kupříkladu lépe vypořádá s náhlými výkyvy počasí a některými nemocemi. Bohužel pokud dochází k extrémnímu počasí, jako jsou vysoké nebo naopak nízké teploty, musíme se stejně o králíky lépe postarat – v zimě kotce zavěsit kusem pytle, v létě dostatečně napájet. Venkovní králíkárna také skýtá jednu velkou nevýhodu pro vystavující chovatele, kteří kladou důraz na zimní plemenitbu. V té době se ovšem krátí den, je zima a tím pádem je oslabena pohlavní aktivita (nejen králíků). Z toho vyplývá, že zabřezne jen minimum samic.

Králičinec je takovým hybridem obou předchozích variant, z kterých také přejímá výhody i nevýhody každé z nich. Jedná se o stavbu, která je ze tří stran chráněna proti klimatickým vlivům, zejména větru, a ze čtvrté ne. pojem králičinec ovšem není přesný, většina chovatelů si pod ním představý klasický vnitřní chov. Ať tak či tak, králičinec je pro vystavující chovatele nejlepší možnou variantou chovu!

Poslední metodou ustájení je výběh. Chodíte do ZOO a sledujete s oblibou „volně se pohybující“ zvířata? Pak je držení králíků ve výběhu pro Vás to pravé. Stačí si vybrat místo, kde vybudujete výběh splňující dané požadavky a umístíte do něj své ušáky. Je to spíše takový chov na oko a na okrasu, než k užitku – vysoké úhyny, jak už prostřednictvím nemocí nebo dravců, a nízké hmotnostní přírůstky nejsou ničím výjimečným. O takovémto zajímavém chovu bude napsán v budoucnu článek.

A jak dál?

Ať už se rozhodnete z jakéhokoliv důvodu pro kterýkoliv způsob chovu, musíte si navíc zvolit z dalších dvou možností. Na čem králky budete chovat, resp. jaký bude mít kotec dno?

  • pevný
  • roštový

Chov na pevné podlaze, která je pokrytá ve většině případů slámou (čili podestýlkou), je klasickým, nejjednodušším a u neorganizovaných chovatelů i nejčastějším typem chovu. Je jasné proč! Co chce takový průměrný vesničan? Vydat co nejméně peněz, rychle mít na talíři pečínku a dobrou úrodu brambor, aby měl ke králíkovi co zakousnout. Tohle všechno se pod chovem na podestýlce skrývá. Náklady na pořízení králíkárny s dřevěnou podlahou jsou o poznání nižší, než s roštovou. Navíc při pravidelném kydání a správném „skladování“ výkalů s podestýlkou vzniká během roku vynikající hnůj, který zaručí dobrou úrodu nejen pro brambory. Nemůžu si pomoci, ale nenapadá mě nic, co by vidlákovi, jako jsem já, vadilo. Na namáhavou práci při čištění jsme zvyklí, s vysokou spotřebou slámy si hlavu nelámeme, protože kde kdo ve vsi nám za hubičku pár balíků nechá. A že jsou králíci v kontaktu s vlastními výkaly? Bylo to tak za našich dědů, dařilo se jim, tak proč by to tak nemohlo zůstat i teď?

Organizovaní chovatelé vsázejí převážně na rošty (v kombinaci s vnitřní králíkárnou a kotištěm), které jsou co do výhod a nevýhod přesně opačné. Vysoké pořizovací náklady, minimální pracnost při čištění, minimum kvalitního hnoje, téměř nulová potřeba podestýlky a prakticky stále čistý kotec. Ještě mě napadají takové neduhy, jako jsou například otlaky končetin nebo problémy vyvolané průvanem, ale jde spíše o prkotiny ve srovnání s kokcidiozou, která hrozí u chovů na podestýlce.
Snad jsem nic neopomněl. Teď záleží jen na Vás, jak začnete králíky chovat.

Fotogalerie