Topinambur hlíznatý - alternativní krmivo v chovu králíků!

Mrkev, řepa, brambory... Mezi chovateli králíků nejznámější a nejvytíženější druhy okopanin, kterými svým ušákům po celý rok, jsou-li k dispozici, přilepšují. Ale co zkusit třeba topinambury? Nezasvěceným asi tento název nic neříká, ale někteří pokrokoví myslivci, zahrádkáři a chovatelé by mohli vědět, o čem je řeč. Vím to i já a proto bych Vás s touto nenáročnou rostlinou rád blíže seznámil.

Historie topinambur

Stejně jako značná část jiných druhů rostlin v Evropě hojně rozšířených, pochází i topinambur z amerického kontinentu. Není zřejmé, kam až sahá původ této plodiny, ale je známo, že ji pěstovali indiáni v oblasti dnešních kanadských hranic až po Mexiko, možná i v Jižní Americe. Sloužila zde ke krmným účelům pro zvířata, ale jako hlavní důvod jejich zájmu se ukázaly její blahodárné léčebné a dietetické účinky, které rudoši moc dobře znali. Do Evropy se samozřejmě dostala až v pozdější době a to v roce 1616, kdy byla dovezena do Anglie a tam také započala její pouť po Starém kontinentu. Největšího rozmachu dosáhly topinambury hned ve svých začátcích v 17. století, kdy se rozšířily do Francie, Německa a odtud také k nám, kde byly ve větší míře pěstovány za třicetileté války. Bohužel došlo k jejich opomíjení, jelikož se lidé později začali blíže seznamovat s klasickými brambory, které byly z mnoha důvodů mezi lidmi oblíbenější a jejich pěstování výhodnější.

Charakteristika

Čeká-li někdo, že se jedná o klasickou okopaninu, je na omylu! Topinambur patří mezi slunečnice - nesmí vás tudíž překvapit až 3 metry vysoká, koncem léta žlutě kvetoucí rostlina. Květ je narozdíl od klasické slunečnice menší a nedá se takřka využít - opravdový poklad se nachází pod zemí. Hlízy topinamburu mají nepravidelný, spíše protáhlý tvar trochu připomínající brambory. Existuje hned několik odrůd, jejichž šlechtěním se zabývají hlavně v Německu a Francii. U nás můžeme narazit na dvě původní odrůdy, bílou a červenou, přičemž se každá liší jak složením, tak i výnosností a hmotností. Obecně je známo, že hlízy obsahují velké množství tělu prospěšných látek. Nejvýznamnější z nich je cukr inulín, který při konzumaci není rozkládán v tenkém, ale až v tlustém střevě, kde svými prebiotickými účinky podporuje trávení. Navíc pravidelná konzumace hlíz snižuje hladinu krevního cukru i cholesterolu a napomáhá při revmatu či artritidě.

Pěstování topinambur

Konečně se můžeme zaměřit na to, co nás, chovatele králíků i jiných hospodářských zvířat zajímá - pěstování. To je velice nenáročné - prakticky kromě výsadby a sklizně bychom nemuseli nic dělat, pokud bychom se chtěli spokojit s podprůměrnou úrodou. Můžeme hlízy vysadit někde v rohu zahrady, kde se jiným rostlinám nedaří, v létě pozorovat jak sílí a na podzim vyrýt brambůrky. To ovšem není žádný kumšt a proto se zaměříme na co nejefektivnější a nejvýnosnější způsob pěstování, bohužel (či snad bohudík?) je s ním spojená i větší pracnost a náročnost, ale věřte mi, topinambur se vám bohatě odmění. Jedná se o klasické pěstování topinamburů v hrůbcích přesně takové, jaké dnes známe u brambor. Nyní se pokusím co nejpřesněji popsat onen jednoduchý, leč velmi účelný postup.

Pěstování topinambur v hrůbcích

Topinambury nejsou náročné na výběr stanoviště, vyrostou všude, ale pro opravdu vysoký výnos a snadné hrůbkování volíme spíše lehčí, až středně těžkou půdu bohatou na živiny, kterou na podzim řádně pohnojíme, nejlépe uleželým chlévckým hnojem v dávce max. 5 kg/m², a zryjeme.

Časně z jara půdu opět dostatečně prokypříme a připravíme hrůbky ve vzdálenosti 65 - 75 cm, hluboké cca 10 - 15 cm - my, malopěstitelé, si musíme poradit s rýčem a motykou. Posléze se můžeme vrhnout do výsadby (možno sázet již na podzim). Nejprve si musíme opatřit sadbu, která není jen tak k sehnání. Hlízy jsou občas k vidění na trzích, ale prodávají je také myslivci, či naši přátelé chovatelé. Nejvhodnější jsou středně velké hlízy o hmotnosti 40 - 60g, které se kladou přibližně 30 cm od sebe. Nakonec půdu opět zarovnáme a už jen čekáme, až se oteplí.

Během několika týdnů by měly z hlíny vykouknout první rostlinky. Jakmile jsou všechny venku a trochu zesílí, porost okopeme a nahrneme zeminu alespoň 5 cm ke stonkům (k nejbližším listům u země). Další kypření či plečkování již nepřipadá v úvahu, jelikož jiný plevel nemá vedle topinamburu šanci.

Po dosažení výšky asi jednoho metru můžeme na zeminu položit mulč. Pro nezlané - organickou hmotu, např. trávu, slámu, apod., která zabezpečí dostatečné udržování vláhy, vyšší teplotu a prakticky nulové zaplevelení plochy, na které leží. Chovatelům vřele doporučuji čerstvě vykydanou podestýlku, kterou volně a velmi kypře poházíme po hrůbcích ve vrstvě 3-5 cm (mezi řádky může být vrstva vyšší). Tímto způsobem navíc dopřejeme rostlinám ještě více živin. Avšak nezapomeňte na hlavní pravidlo tohoto postupu - mulč se nesmí pokládat na suchou zeminu a proto nejprve porost hodně (opravdu pořádně!) zalijte, poté pomulčujte a pak znovu lehce pokropte. Uděláte-li vše tak, jak je zde napsáno, úroda vás na podzim mile překvapí.

Hlízy nejintenzivněji rostou od začátku srpna až do konce října, kdy má rostlina nejvyšší nároky na zálivku a také na živiny, tudíž opět neuškodí, když porost znovu pomulčujeme (starý mulč již bývá neefektivní) třeba i uleželejším hnojem, a řádně zavlažujeme. V této době také začínají topinambury kvést světle žlutými květy.

Sklizeň provádíme, stejně jako sadbu, buď na podzim, nebo na jaře. Osobně nemohu doporučit ani jednu variantu, každá má něco do sebe. Podzimní sklizeň je náročnější, protože kořeny, hlízy a zemina tvoří kompaktní celek, který jde jen těžko rozbít a člověk si u této činnosti příliš neodpočine. Naproti tomu můžeme po této sklizni připravit půdu na další sezónu, nechat ji odpočinout a pohnojením nabrat nové živiny. Při jarní sklizni se logicky tyto (ne)výhody prohodí - kořeny jsou mrazem roztrhány, při vybírání brambůrek se moc nenadřeme, ale zato musíme ihned začít s novou výsadbou. Ať tak či tak, po sklizni půdu zkypříme, zaryjeme mulč, navíc přidáme ještě klasickou dávku hnojiva (5 kg/m²) a můžeme začít opět znovu!

Nutno připomenout, že topinamburům vůbec nevadí několik roků po sobě stejné stanoviště. Klidně je můžeme pěstovat 8 let na jednom místě a výnos se téměř nesníží (za předpokladu dobré agrotechniky). V případě, že máte v plánu po "topinách" zařadit jinou plodinu, nezapomeňte ze zeminy pečlivě vybrat všechny hlízy. Nejspíš se vám to nepodaří (znovu vyrostou i z těch nejmenších) a proto na jaře aplikujte na vzešlí porost Roundup.

Ještě bych měl připomenout, že existují i chovatelé, kteří topinambur pěstují zejména pro nadzemní část, tzn. kvůli stonku, který je možné také králíkům úspěšně zkrmovat. Jedná se vlastně o klasické pěstování, kdy se v průběhu růstu stonek zaštipuje a ořezává, rostlinka více mohutní, košatí a poskytuje vysoký výnos píce, bohužel na úkor hlíz, ke kterým nepřichází dostatečně velké množství živin. Navíc musíme rostlinky vysazovat ve větším sponu, čímž opět snižujeme potenciál topinamburu jako okopaniny. Avšak v dnešní době, kdy značná část chovatelů krmí senem, granulemi a jádrem s minimálním podílem zelené píce je takovéto pěstování zbytečné (často je k dispozici jiné krmení) a náročné (vyšší zálivka, každodenní ořezávání) a přichází v úvahu snad jen jako zpestření krmné dávky při nedostatku vojtěšky, jetele a jiného kvalitního zeleného krmení.

Skladování

Hlízy se neskladují dobře a to z důvodu velice slabé šlupky - brambůrky brzy vysychají a podléhají hnilobě. Vůbec nedoporučuji dlouhodobé skladování ve sklepě, tam vydrží jen několik týdnů a navíc každým dnem ztrácejí jak na váze, tak i na svých účincích. Nejlépe uděláme, když necháme hlízy v zemi a vždy si sklidíme jen to, co během týdne spotřebujeme. Topinambur patří mezi mrazuvzdorné rostliny - hlízy vydrží i -30°C, samozřejmě pod zemí, nikoliv někde na holé půdě. Navíc jim ani mráz neubere na jejich chutnosti a účinnosti, naopak. Uvádí se, že právě začátkem zimy a na jaře je obsah inulínu a ostatních látek nejvyšší.

Komu se nechce každý týden chodit s motykou a rýčem na nové krmení, může zkusit skladovat topinambury v přepravce zakopané pod zemí. Osobně tuto metodu doporučuji. Na jaře, či na podzim, až topinambury sklidíte a vyberete si sadbu na další rok, naskládáte zbytek, který chcete uskladnit, do klasické přepravky a tu zakopete po okraj do země nejlépe někde na kraji záhonu. Hlízy by neměly být ve velké vrstvě na sobě, spíše bychom je měli prokládat zeminou tak, aby se příliš nedotýkaly. Tímto způsobem se můžou rovnat až 3 cm pod okraj bedýnky, kterou pak pečlivě zahrneme zeminou. Pro jistotu můžete udělat nad přepravkou hrůbek, aby měli brambůrky co nejlepší podmínky. Takto uskladněné hlízy vydrží čerstvé několik měsíců.

Využití topinambur nejen v chovu králíků

Topinambur má v dnešní době všestranné využití - pěstuje se jako krmivářská, potravinářská i jako energetická plodina. Z hlíz se dají v kuchyni připravit nejrůznější pokrmy od studených salátů, až po vařené či zapečené topinambury se sýrem. Plně by je měli pro jejich vlastnosti využívat lidé s cukrovkou či nadváhou.

Pro nás chovatele je význam topinamburu jasný.. Hlízy předkládáme zejména mladým králíkům těsně před a po odstavu, kdy v tomto kritickém období dochází ke změně střevní mikloflóry a právě účinky topinamburu pomáhají stabilizovat zažívání. Je prokázáno, že takovéto zkrmování mladým králíkům výrazně snížilo stres při odstavu a tím pádem i úhyn u této náchylné skupiny králíků. Sám mohu ze svých zkušeností potvrdit, že topinambury v mém chovu snížili nejen úhyn, ale i počet napadených králíků kokcidiozou a enterokolitidou na prakticky nulový počet - škoda, že toto krmivo je v největší míře dostupné jen po krátkou dobu na jaře a na podzim, jistě bychom ho plně využili i v létě, kdy bývá úhyn často vysoký.

Závěr

Co říci závěrem? Snad jen to, že zejména hlízy topinamburu mají pro nás, chovatele králíků, obrovský význam a měly by se stát nedílnou součástí krmivové základny pokrokových králíkářů nehledě na to, že jejich výnos je přibližně 2x menší, než u brambor. Topinambur se se svými pozitivími vlastnostmi nedá prakticky s žádnou jinou okopaninou srovnávat a záleží jen na Vás, jestli zůstanete u řepy, nebo se přeorientujete trochu jiným směrem. Ať tak či tak, má mise je splněna a já pevně věřím, že vám můj článek dopomůže k co nejvyšší úrodě v nadcházející sezóně. Chovu ZDAR!