Ušní svrab

Ušní svrab neboli prašivina je parazitárním onemocněním, které postihuje různé druhy zvířat. Na svrabu u králíků se nejčastěji podílí druh Psoroptes cuniculi nebo se může objevit i Otodectes cyanotis. Svrab bývá problémem hlavně ve špatných zoohygienických podmínkách. Roztoči žijí na povrchu kůže, jsou viditelní pouhým okem. Samička naklade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus trvá přibližně 3 týdny. Roztoči se živí odloupanými buňkami kůže, krev nesají.

U králíků se nejčastěji setkáváme se svrabem ušním, ale může objevit na hlavě i jinde na těle. Některé formy svrabu způsobují svědění, jedinci se urputně škrábou a třepají hlavou. Přítomnost parazitů stimuluje tvorbu ušního mazu, který může být tmavý (připomíná kávovou sedlinu) a na povrchu kůže v uchu se tvoří strupy. Strupy a maz obsahují živé roztoče a jsou infekční pro další vnímavá zvířata (ne pro člověka). Neléčený svrab může vést k těžkým hnisavým zánětům, způsobit protržení bubínku a přejít tak na střední a vnitřní ucho a způsobit tak velké bolesti až úhyn.

Terapie spočívá v pravidelném odstraňování strupů a mazu z ušního boltce a podávání antiparazitik ve formě sprejů nebo spot on. Strupy je třeba nejprve změkčit buď vhodným olejem nebo roztokem na čištění uší a teprve pak strupy odstaňovat. Léčba je dlouhodobá, měla by přetrvávat ještě 30 dní po ustoupení klinických příznaků. Nutná je celková dezinfekce prostředí. Pokud se objeví hnisavý zánět, je nutné navštívit veterináře, protože k zánětu v ušním zvukovodu se přidala druhotná infekce bakteriemi nebo kvasinkami, kterou je třeba také léčit. Postiženého jedince často kontrolujeme, jestli se napadení parazity nevrátilo, protože i jeden přeživší roztoč je schopen onemocnění znovu vyvolat.